Strażnik Wiary Przyrody z Czech – Wacław Hollar (1607 – 1677)

wenzel_hollar_nach_jan_meyssens portret

Wacław Hollar – jeden z Braci Czeskich. Uciekł z Czech po klęsce na Białej Górze i już nigdy nie wrócił. Przez całe życie w swojej twórczości preferował tematy przyrodnicze i  mitologiczne. Poza tym wykonywał dziesiątki portretów i innych rycin.

Bitwa na Białej Górze[1] (czes. Bitva na Bílé hoře) – starcie zbrojne między siłami czeskich protestantów a wojskami koalicyjnymi katolickich Habsburgów, które rozegrało się 8 listopada 1620 r. była to największa klęska w historii Czech i decydująca bitwa, która zmieniła losy kraju. Miejscem bitwy było niewielkie wzniesienie (382 m n.p.m.), które obecnie znajduje się na południowo-zachodnich przedmieściach Pragi.

Kupując (TERAZ – TUTAJ!)  Budujesz Wolne Media Wolnych Ludzi!
slowianic nr 2 przod

Pierwotną przyczyną był opór Czechów przeciwko nasilającej się dominacji ekonomicznej, politycznej i kulturowej Niemców (a konkretnie przybyszów z krajów niemieckojęzycznych, głównie Bawarii i Saksonii) na terenie Czech. Ten antagonizm powiększyły od czasów Jana Husa (1371-1415) różnice religijne między dwiema grupami etnicznymi: Czesi byli z reguły zwolennikami husytyzmu, a Niemcy zagorzałymi katolikami. Podczas gdy Czesi bronili przede wszystkim własnej narodowej autonomii, to Niemcy starali się chronić własne wpływy i interesy w Czechach, których bezpieczeństwo gwarantowała im polityczna dominacja.

Wobec nasilającej się dyskryminacji protestantów, w 1618 reprezentanci czeskiej szlachty udali się na Hradczany, aby złożyć protest u przedstawicieli cesarza Macieja Habsburga. Spotkanie miało burzliwy przebieg: dwóch najbardziej znienawidzonych namiestników cesarskich zostało wyrzuconych przez okno na stertę odpadków (ucierpieli tylko na honorze). Była to druga defenestracja praska, która zapoczątkowała czeskie powstanie stanów i wojnę trzydziestoletnią. Cesarz uznał znieważenie swoich namiestników za osobistą obrazę; wojna była nieunikniona.

Mimo wojowniczych deklaracji, obie strony nie były przygotowane do wojny. Czescy protestanci utworzyli odrębny rząd – dyrektoriat z Wacławem Wilhelmem z Roupova na czele. Ten rząd zdetronizował króla Ferdynanda a następnie 26 lipca 1618 roku wybrał na króla Czech przywódcę niemieckich protestantów księcia elektora Palatynatu Fryderyka V, co spowodowało umiędzynarodowienie konfliktu.

Celem Czechów było jak najszybsze opanowanie kraju oraz znalezienie sojuszników na Śląsku i Morawach. Morawianie za radą Karela Żerotina odmówili uczestnictwa w konflikcie, lecz Ślązacy poparli Czechów, przysyłając im dodatkowe zaciągi oraz blokując granicę z Polską, aby nie mogła stamtąd nadejść prawdopodobna prokatolicka interwencja. Powstańcza armia czeska była jednak źle uzbrojona, niezorganizowana i (oprócz von Mansfelda) nie miała uzdolnionych dowódców (którzy ponadto byli skłóceni między sobą). Mimo to, armia czeska (licząca 16.000 żołnierzy), którą dowodzili hrabia Heinrich Matthias Thum i Georg Friedrich Hohenlohe, już w lipcu 1618 zajęła Český Krumlov.

Tymczasem prohabsburski obóz katolicki rozpoczął kontrnatarcie: z pomocą wojsku cesarskiemu przyszedł korpus francuski pod dowództwem Charles de Bucquoi. Armia cesarza (licząca 8.000 pieszych i 6.000 jazdy), dowodzona przez Henri du Val Dampierre, wkroczyła na Morawy, aby wspomóc tamtejsze miasta, wierne cesarzowi. Klęska znacznie słabszej armii czeskiej zdawała się kwestią czasu.

Z pomocą Czechom nieoczekiwanie przyszedł książę siedmiogrodzki Gábor Bethlen, który ze wsparciem Turcji postanowił wykorzystać okazję i odebrać Habsburgom władzę nad Węgrami. W listopadzie 1618 armia czeska i wojska księcia Bethlena obległy Wiedeń. W marcu następnego roku zmarł cesarz Maciej Habsburg, a cesarstwo przygotowywało się do kapitulacji.

Kolejny nieoczekiwany zwrot nastąpił, gdy zaraza zaczęła szerzyć się w armii czeskiej, a książę Bethlen został zmuszony do odwrotu przez polskich lisowczyków, którzy napadli na Siedmiogród.

hollar gryf Wenceslas_Hollar_-_A_griffin kompr

Jak widzicie Polska stanęła po stronie Kontrreformacji a kierowali tą akcją JEZUICI. Ślązacy popierali husytów czyli Braci Czeskich. Po tej klęsce Wacław Hollar ucieka z Czech. W czeskiej Wiki , poniżej możecie poczytać o niepewnych preferencjach religijnych Hollara – włóżcie to miedzy bajki. Gdyby był katolikiem tak jak to tam sugerują nie miałby powodów uciekać z Czech.

Wenceslas Hollar - The basilisk and the weasel

Václav Hollar (ˈvaːtslav ˈɦolar), known in England as Wenceslaus or Wenceslas and in Germany as Wenzel Hollar (13 July 1607 – 25 March 1677), was a Bohemian etcher, who lived in England for much of his life. He was born in Prague, and died in London, being buried at St Margaret’s Church, Westminster.

800px-Wenceslas_Hollar_-_Four_caterpillars_and_a_snail_(State_1)

Biography

After his family was ruined by the Sack of Prague in the Thirty Years’ War, the young Hollar, who had been destined for the law, determined to become an artist. The earliest of his works that have come down to us are dated 1625 and 1626; they are small plates, and one of them is a copy of a „Virgin and Child” by Dürer, whose influence upon Hollar’s work was always great. In 1627 he moved to the region around Stuttgart; before moving to Straßburg, and then, in 1633, to Cologne.

It was in 1636 that he attracted the notice of the famous nobleman and art collector Thomas Howard, 21st Earl of Arundel, then on an embassy to the imperial court. Employed as a draftsman he travelled with Arundel to Vienna and Prague, and finally in 1637 returned with him to England where he remained in the Earl’s household for many years. Though he became a servant of Lord Arundel, he seems not to have worked exclusively for him, and after the Earl’s death in Padua in 1646, earned his living by working for various authors and publishers, which was afterwards his primary means of distribution. In around 1650, however, probably at the request of Hendrik van der Borcht, he etched a commemorative print done after a design by Cornelius Schut in Arundel’s honour and dedicated to his widow, Aletheia. Arundel is seated in melancholy mode on his tomb in front of an obelisk (perhaps commemorating the one he tried to import from Rome), and surrounded by works of art and their personifications. In 1745, George Vertue paid homage to their association in the vignette he published on page one of his Description of the Works of the Ingenious Delineator and Engraver Wenceslaus Hollar. It featured a bust of Arundel in front of a pyramid, symbolizing immortality, surrounded by illustrated books and the instruments of Hollar’s trade.

During his first year in England he created „View of Greenwich,” later issued by Peter Stent, the print-seller. Nearly 3 feet (0.9 m) long, he received thirty shillings for the plate, a small fraction of its present value. Afterwards he fixed the price of his work at fourpence an hour, and measured his time by a sand-glass. Lord Arundel left England in 1642, and Hollar passed into the service of the Duke of York, taking with him a wife and two children.

He continued to produce works prolifically throughout the English Civil War, but it adversely affected his income. An etching dated 1643 and epitomizing the civil war, entitled as it is: ‚civilis seditio,’ features a snake with a head at each end pulling in opposite directions in front of the Giza pyramids and sphinx. Hollar took his setting, presumably symbolizing longer term values, directly from an engraving published in George Sandys’ Relation of a Journey begun An. Dom 1610, published in 1615.

During the period of the unrest of the Civil Wars he worked in Antwerp, where he produced many of his most renowned works, including views, his „muffs” and „shells”. In 1652 he returned to London, and lived for a time with Faithorne the engraver near Temple Bar.

During the following years many books were published which he illustrated: Ogilby’s Virgil and Homer, Stapylton’s Juvenal, and Dugdale’s Warwickshire, St Paul’s and Monasticon (part i.). His income fell as book-sellers continued to decline his work, and the Court did not purchase his works following The Restoration. During this time he lost his young son, also reputed to have artistic ability, to the Black Death.

After the Great Fire of London he produced some of his famous „Views of London”; and it may have been the success of these plates which induced the king to send him, in 1668, to Tangier, to draw the town and forts. During his return to England a desperate and successful engagement was fought by his ship, the Mary Rose, under Captain John Kempthorne, against seven Algerine men-of-war,–a battle which Hollar etched for Ogilby’s Africa.

He lived eight years after his return, still working for the booksellers, and continuing to produce well-regarded works until his death, for example a large plate of Edinburgh dated 1670. He died in extreme poverty, his last recorded words being a request to the bailiffs that they would not carry away the bed on which he was dying.

Hollar22
Works

Hollar produced a variety of works; his plates number some 2740, and include views, portraits, ships, religious subjects, heraldic subjects, landscapes, and still life in many different forms. His architectural drawings, such as those of Antwerp and Strassburg cathedrals, and his views of towns, are to scale, but are intended as pictures as well. He reproduced decorative works of other artists, as in the famous chalice after Mantegna’s drawing.

Almost complete collections of Hollar’s work are kept in the British Museum, the print room at Windsor Castle and the National Gallery in Prague. Hollar’s oeuvre was first catalogued in 1745 (2nd ed. 1759) by George Vertue. The prints were subsequently catalogued in 1853 by Gustav Parthey and in 1982 by Richard Pennington. A new complete illustrated catalogue has been published in the New Hollstein German series. Much of his work is available online from the University of Toronto in their Wenceslaus Hollar digital collection.

hollar Wenceslas_Hollar_-_Boar_and_mastiffbez kompr

Czeska Wiki

Václav Hollar (13. července 1607 v Praze – 25. března 1677 v Londýně), známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus a poněmčenou Wenzel Hollar, byl český barokní rytec a kreslíř. Od roku 1627 působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Za války z Anglie utekl, ale později se vrátil. Jeho syn zemřel při morové epidemii, dotkl se ho velký požár Londýna v roce 1666. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo. Byl pohřben do společného hrobu pro zvláště nemajetnou chudinu na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru.

Hollar je autor realistických barokních leptů, mezi jeho časté náměty patří přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší na volných listech i v souborech, vytvořil také pohled na Prahu podle svých kreseb z krátké návštěvy v roce 1636.

hollar Wenceslas_Hollar_-_Elephant_and_flowers_(State_2)bez kompr

Mládí

Pocházel z významné a majetné pražské rodiny, dodnes není zcela jisté jakého náboženského vyznání. Léta mládí Václava Hollara spadají na počátek třicetileté války. Otec Jan Hollar byl úředníkem na Pražském hradě a od roku 1600 mohl z rozhodnutí Rudolfa II. používat erb a predikát z Práchně (von Prachenberg). Jeho matka Markéta byla rodem z německé rytířské rodiny z Löwengrünu a Bareytu.

S prvními uměleckými pokusy začínal Hollar již dříve, ale rytí začal praktikovat až ve svých osmnácti pod vedením Aegidia Sadelera, v Bruselu narozeného grafika, který se do Prahy dostal za dob rozkvětu Rudolfova dvora. Mladý Hollar měl také možnost se seznámit s Rudolfovou kunstkomorou, která již v této době byla z části rozprodána nebo odvezena do Vídně. Z této doby pocházejí jeho kopie podle Dürera, kterého si Hollar velmi vážil. Hollarův otec jeho umělecké snažení nepodporoval a chtěl, aby se syn stal právníkem.[3]

hollar Wenceslas_Hollar_-_Lion_and_tulip kompr

První umělecká léta

V roce 1627, podobně jako řada dalších, opustil kvůli Obnovenému zřízení zemskému Čechy a odebral se do Německa. Hollar nejspíše neodešel z důvodů politických, ale spíše z existenciálních, kdy mu zahraničí dokázalo nabídnout lepší uplatnění. Ani náboženské důvody nejsou zcela vyloučeny, protože problematika Hollarova vyznání není dodnes zcela uspokojivě objasněna.[4] (k tomu níže sekce Hollarovo náboženské vyznání)

V Německu se Hollar usadil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se začal učit u nejvýznamnějšího mědirytce své doby, Matthäuse Meriana. Zde se podílel i na Merianově vrcholném díle Topographia Germaniae. Po roce 1630 na čas pobýval ve Štrasburku, v Mohuči a Koblenzi. Hollar byl jedním z prvních umělců, kteří začali soustavně zachycovat krajinu středního Porýní a stal se předchůdcem rýnského romantismu.

V roce 1633 se Hollar dostal do Kolína a zůstal tam tři roky. Zde v roce 1635 vydal svou první knihu rytin u Abrahama Hogenberga. V roce 1636 došlo k důležitému setkání s lordem Thomasem Howardem z Arundelu, který cestoval jako anglický vyslanec k Ferdinandu II., aby vyřešil problém s majetkovým vyrovnáním vdovy Alžběty, sestry krále Karla I. v oblasti Falce.

Arundel byl mimo jiné sběratel umění a Hollara si všiml při nákupu děl od Abrahama Hogenberga. Při cestě se zastavili například ve Frankfurtu, kde Arundel získal dalšího umělce, Henrika van der Borcht, který se stal blízkým Hollarovým přítelem. Dále navštívili Prahu, Vídeň a postupně procestovali celou střední Evropu. Stejného roku ještě při návštěvě dvora císaře Ferdinanda II. byl s pomocí Arundela Hollarovi polepšen erb a predikát po jeho matce, takže si mohl říkat „Hollar Prachenberger von Löwengrün und Bareyt“.[5] Když se jeho sponzor v roce 1637 vracel do Londýna, Hollar ho následoval a nakonec tam strávil větší část svého života.[6]

hollar wenzel hollar.wolf

Život v Anglii

Zpočátku žil Hollar v Arundlově domácnosti, kde se mohl postupně seznamovat s novým prostředím. Ačkoliv již jednou musel odcestovat ze své domoviny, pobýval stále převážně v německých oblastech, které byly v mnohém jeho domovu podobné, proto byl pro něj příchod do Anglie převratnou změnou. U Arundela pracoval především na zdokumentování jeho rozsáhlé umělecké sbírky, což mu umožňovalo být finančně nezávislý. Ve sbírkách se nacházela díla současníků jako byli Daniel Mytens, Peter Paul Rubens, Jan Lievens, nebo Anthonis van Dyck a Hollar zde dokumentoval i díla starších mistrů jako byl Leonardo da Vinci, Rafael, Parmigianino, Dürer, Hans Holbein mladší, Adam Elsheimer a další. Toto dílo má tím větší hodnotu, jelikož některé z těchto originálů zmizely a jsou známy jen z Hollarových kopií.[7]

Zároveň se zde učil anglicky od Margaret Tracy (ta se na oplátku od něho nechávala vzdělávat v kreslení a základech rytí), která byla komornou lady Alethee Howardové.[8] Dalším Hollarovým zájmem bylo proniknout ke královskému dvoru jako umělec. S tím však měl nemalé problémy, protože ohledně umění měl na dvoře hlavní slovo talentovaný vlámsky malíř Anthonis van Dyck, který nebyl Hollarovi nakloněn.[9] (van Dyck jakožto malíř oceňoval na rytectví odlišné hodnoty než Hollar, který byl především rytec a kreslíř)[10]

Hollar_k_0258_0001-1-0

V této době se v Anglii vyhrocovala politická situace a vznikaly dva tábory – těch, co podporovali krále na straně jedné a co reptali proti špatnému královskému vedení na straně druhé. Hollar se snažil být neutrální, ačkoliv ho jeho příslušnost k Arundelovu domu přiřazovala k royalistům. O tom svědčí fakt, že jeden z jeho prvních portrétů, které vytvořil v Anglii, patřil spisovateli a královu odpůrci Johnu Miltonovi, dalším z královských odpůrců byl Hollarem portrétovaný politik John Pym.[11] Vyhrocenost situace lze vidět na pádu králova oblíbence Thomase Wentwortha, prvního hraběte ze Straffordu, kterého Hollar poprvé portrétoval v roce 1640 ještě jako irského místokrále a v roce 1641 zdokumentoval proces s ním a jeho popravu.

Dne 4. července 1641 se Hollar oženil s komornou Margaret Tracy, s níž měl dvě děti – staršího Jamese a mladší dceru. V této době se setkal s Janem Amosem Komenským, který v Anglii do roku 1642 pobýval. Když v roce 1642 vypukla anglická občanská válka, Arundel se nevrátil z cest zpět do Anglie a právě v této době se Hollar dostal do služeb královské rodiny. Často se zmiňuje, že učil kreslit waleského prince a pozdějšího krále Karla II., což první tvrdil již Vertue, ovšem krátká Hollarova biografie vyšlá v Antverpách v roce 1649 toto zcela nepotvrzuje a zmiňuje, že byl ve službách vévody z Yorku, tedy Karlova mladšího bratra Jakuba II.[12]

V Antverpách
Hollar_k_0259_0001-1-0

První Hollarův životopisec a rytec George Vertue uvádí, že Hollar bránil spolu s royalisty Basing House a byl po jeho pádu v roce 1645 vojáky parlamentu zatčen, ale podařilo se mu uprchnout do Nizozemí. Ovšem z jiných pramenů je jasné, že Hollar byl v Antverpách již v roce 1644 a nemohl být tedy při pádu royalistické pevnosti.[13] V Antverpách se setkal s Arundelem, který však roku 1646 zemřel při cestách v Itálii. I ve Vlámsku se věnoval Hollar dokumentaci Arundelových sbírek, alespoň té části, kterou mecenáš stihl přesunout z Anglie na kontinent. Z této činnosti nakonec vzešly i vysoce ceněné tisky motýlů, hmyzu a mušlí. Nicméně Arundel mu již nedokázal zajistit nezávislost, takže se Hollar seznámil s řadou antverpských nakladatelů, z nichž nejdůležitější byl jeho pozdější přítel Jan Meyssens.[14]

Snažil se také vyvrátit tvrzení v této době již mrtvého van Dycka o tom, že Hollarovo dílo je překonané Rubensovou školou. Vytvořil proto řadu kopií obrazů tohoto talentovaného Vláma. O tom, že jeho snaha nebyla marná, může svědčit výrok Vertua, který Hollara označil za nejlepšího van Dyckova interpreta.[15] V této době se Hollar také mohl blíže seznámit s díly Hanse Memlinga, Huga van der Goese a Rogiera van der Weydena.[16]

V roce 1647 publikoval s nakladatelem C. Danckertsem celkový pohled na Londýn a v roce 1649 vyryl velký pohled na Prahu (vyšel v Merianově Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae v roce 1650). Obě tato díla vyjadřují také určitý stesk po domově, s nímž souvisí i další známá rytina z této doby (1646) Dobrá kočka, která nemlsá. Tu si Hollar zřejmě udělal pro své potěšení, o čemž svědčí český popis, kterému těžko mohl někdo v Antverpách rozumět.[17] Nově tvořil sérii holandských lodí v přístavu, také oblečení a módu, například i rukávníky, které dobře na ztvárnění kožešiny ilustrují jeho cit pro detail.

Hollar_k_0263_0001-1-0

Rosyjska Wiki

Ва́цлав (Венцель) Хо́ллар (Голлар) (чеш. Václav Hollar; 13 июля 1607, Прага — 28 марта 1677, Лондон) — чешский график и рисовальщик.

Hollar_k_0267_0001-1-0 ceresCeres

Биография

После захвата Праги во время Тридцатилетней войны семья Холлара разорилась и Вацлав, намеревавшийся стать юристом, решил учиться на художника. Самые ранние его работы, дошедшие до нас, датируются 1625—1626 годами. Это небольшие гравюры, одна из которых — копия картины Альбрехта Дюрера «Мария с младенцем». Творчество Дюрера оказало сильное влияние на Холлара.

В 1627 году Холлар отправился во Франкфурт, где работал под руководством швейцарского гравёра и издателя Маттеуса Мериана Старшего, затем переехал в Страсбург, а в 1633 года — в Кёльн.

В Кёльне на Холлара обратил внимание известный коллекционер и любитель искусства Томас Говард (21-й граф Арундел), пребывавший в то время у двора императора. С ним Холлар посетил Вену и Прагу и в 1637 году прибыл в Англию, ставшую его домом на многие годы. Холлар проживал в доме графа, но работал не только для него, а вынужден был сотрудничать с издателями, от которых зависел.

Hollar_k_0279_0001-1-0

В первый год пребывания в Англии он создал для одного из продавцов гравюр величественное произведение «Вид Гринвича» длиной около 1 метра и получил за неё 30 шиллингов. Позже Холлар зафиксировал цену за свою работу в размере 4 пенсов за час и замерял время с помощью песочных часов. После начала в 1642 году гражданской войны (см. Английская революция) лорд Арундел покинул Англию и Холлар перешёл на службу к герцогу Йоркскому, переехав к нему вместе с женой и двумя детьми.

Вместе с другими деятелями искусства, Иниго Джонсом и Уильямом Фейторном, Холлар находился в замке Basing House (графство Хэмпшир), в котором укрылись сторонники короля Карла I во время осады (продолжалась до 1645 года). В 1643—1644 годы он написал несколько сотен гравюр, что говорит о его поразительном трудолюбии. Холлар был пленён, но позже либо бежал, либо был освобождён, присоединился к лорду Арундел в Антверпене и оставался там 8 лет (1644—1652). Это было время расцвета его творчества, он создавал прекрасные гравюры разных типов. В 1652 году он вернулся в Лондон и жил у гравёра Уильяма Фейторна около ворот Темпл Бар на западной окраине Лондона.

В последующие годы были изданы многие книги с иллюстрациями Холлара: «Вергилий и Гомер» Дж. Оджилби (John Ogilby, 1600—1676), «Ювенал» Р. Стэплтона (Robert Stapylton, ок. 1608—1669), «Warwickshire, St Paul’s and Monasticon» У. Дагдейла (William Dugdale, 1605—1686). Продавцы книг продолжали обманывать простодушного иностранца, претворяясь, что они откажутся от его работ, и вынуждая его снижать цену за свои работы. Восстановление монархии не привело к улучшению его положения, королевский двор не оказывал помощь Холлару. Во время чумы он потерял сына, который подавал надежды в искусстве рисования.

После разрушительного пожара 1666 года в Лондоне Холлар написал несколько «Видов Лондона». Возможно, что успех этих работ побудил короля в 1668 году отправить его в Танжер для создания видов города и фортов. Во время возвращения в Англию произошёл бой между судном «Мэри Роуз», на котором плыл Холлар, и семью алжирскими военными кораблями, запечатлённый Холларом для «Африки» Дж. Оджилби.

В Англии Холлар прожил ещё 8 лет, продолжая свою работу. В 1670 году он создал одну из лучших своих работ — большую гравюру с изображением Эдинбурга. Умер Холлар в нищете, не дожив несколько месяцев до своего 60-летия.

Hollar_k_0330_0001-1-0

Творчество

Холлар работал в технике офорта. Часто выпускал иллюстрированные серии. Разнообразие его работ впечатляет. Он создал около 2740 гравюр на разнообразные темы: виды городов, портреты, изображения кораблей, пейзажи, натюрморты, произведения на религиозные и геральдические темы, изображения женских костюмов, анималистические композиции. Его виды городов и архитектурных сооружений (таких, как соборы в Антверпене и Страсбурге) топографически точны и в то же время в них присутствует художественный замысел. Холлар мог создавать почти точные копии произведений других художников (например, изображение чаши по рисунку Андреа Мантеньи). Его «Theatrum mulierum» и другие сборники показывают с исторической точностью жизнь людей того времени. Созданные им портреты — область искусства, в которой он был несправедливо недооценён, — отличаются изяществом и художественной силой.

Почти полная коллекция работ Холлара хранится в Британском музее и в библиотеке Виндзорского замка. Первый каталог его произведений создан в 1745 году (2-е издание в 1759 году) Джорджем Вертью. В 1853 году Густав Партей (Gustav Parthey) и в 1982 году Ричард Пеннингтон (Richard Pennington) создали каталоги гравюр Холлара. Сейчас составляется новый полный иллюстрированный каталог для включения его в «Hollstein series».

Hollar_k_0434_0001-1-0satyr i podroznik

Hollar_k_0440_0001-1-0kogut i lis basnie ezopa Hollar_k_0443_0001-1-0 leśnik i niedzwiedz Hollar_k_0449_0001-1-0 orzeł i żuk Hollar_k_0462_0001-1-0 słonce i wiatr Hollar_k_0489_0001-1-0 Hollar_k_0476_0001-1-0 Hollar_k_0480_0001-1-0 Hollar_k_0486_0001-1-0 Hollar_k_0502_0001-1-0 Hollar_k_0498_0001-1-0 Hollar_k_0507_0001-1-0 juupiter Hollar_k_2483_0001-1-0 Hollar_k_2484_0001-1-0 tumblr_lz5ibp9RyJ1r3hvk9o1_1280 tumblr_m9uhw1FGNr1qe866ho1_500  Wenceslas_Hollar_-_A_peony_(State_3) kompr Wenceslas_Hollar_-_Aeneas_and_Charon kompr Wenceslas_Hollar_-_Harpa_major_Roding Wenceslas_Hollar_-_Neptune_and_Venus_(State_3)kompr Wenceslas_Hollar_-_The_bear_and_the_honey kompr

Podziel się!