Albin Polaszek w pracowni

♦

[Jak zwykle gdy idzie o Strażników Wiary Przyrodzonej Słowian są problemy ze znalezieniem o nich wiadomości w języku polskim, czy to Polacy, czy Słowacy, czy Czesi, czy Rosjanie – trudno trzeba się z tym pogodzić. Powoli zapełnimy te luki mam nadzieję, choćby po to by Słowiańska Wiara Rodzima odzyskała poczucie nienaruszonej ciągłości, bo ta ciągłość jest – przynajmniej na płaszczyźnie obrzędowości i tradycji ludowej wszystkich słowiańskich krajów. Alfons Mucha – bliski nam poprzez rodzinę matki mojej żony Janinę Pagaczewską z Olszowskich, która się urodziła na Morawach, Duszan Jurkowicz – który bywał w Krakowie i Ciężkowicach w domu Juliana II Pagaczewskiego, Albin Polaszek i Franciszek Palacki. Jak wiecie słowaccy i czescy (morawscy) Strażnicy Wiary Przyrodzonej Słowian są mi szczególnie bliscy ponieważ stamtąd wywodziła się moja rodzina po kądzieli – babcia, prababcia ze strony matki (Zborzilowie, Kapustowie) a także z Harów Zakarpackich pochodzili Białczyńscy, jak i rodzina matki mojej żony – Olszowscy i Kapturowie. C.B.]

Albin Polaszek

po czesku, bo po polsku nic nie ma

Albín Polášek (14. února 1879, Frenštát pod Radhoštěm, Rakousko-Uhersko – 19. května 1965, Winter Park, Spojené státy americké) byl sochař české národnosti.

Winter Garden (Floryda) Muzeum i Ogród Rzeźb Albina Polaszka

Životopis

Narodil se 14. února 1879 ve Frenštátu pod Radhoštěm jako sedmý syn svých rodičů. V dětství pracoval na rodinném statku a v hostinci. Už tehdy se projevovaly jeho umělecké sklony. Na pastvě vyřezával dřevěné figurky, modeloval postavičky z hlíny a výborně kreslil. Ve škole však nepatřil – s výjimkou kreslení, zpěvu, krasopisu a tělocviku – mezi nejpilnější žáky.

Muzeum Rzeźby Albina Polaszka w Winter Garden (Floryda- USA)

Ačkoliv se se ve Vídni vyučil řezbářem a studoval v Římě, doma se pro něj práce nenašla, proto ve 22 letech odjel se svým bratrem Robertem do Ameriky. Zde začal pracovat jako řezbář. Byl přijat na Pensylvánskou akademii krásných umění ve Filadelfii, obor sochařství. Posléze se stal profesorem na prestižní Akademii umění v Chicagu, kde takřka třicet let vyučoval své studenty. Na své rodiště však nezapomněl a do Frenštátu jezdíval na dovolenou.

Muzeum Rzeźby Albina Polaszka w Winter Garden (Floryda- USA)

V roce 1950 se přestěhoval do města Winter Park na Floridě. Mnoho štěstí mu však nový domov nepřinesl, neboť byl záhy postižen mozkovou mrtvicí a zbytek života strávil na vozíku. Přesto se nevzdal tvůrčí práce a v 82 letech se po smrti své první manželky znovu oženil. Zemřel v roce 1965.

Pomnik Tomasza Masaryka

Dílo

Během svého působení v USA vytvořil celou řadu sochařských artefaktů – od medailí, přes sochy, až po monumentální sousoší, pomníky a náhrobky.

Pomnik Tomasza Masaryka

V Československu je autorem sousoší Cyrila a Metoděje a sochy Radegasta na Radhošti, pro Frenštát vytvořil sousoší Zápas dobra se zlem a sochu Ondráš, byl také autorem první československé medaile (Svoboda). Jeho největší dílo v Československu – socha presidenta Wilsona v Praze – bylo za okupace zničeno.

po angielsku

Albin Polasek (February 14, 1879 – May 19, 1965) was a Czech-American sculptor and educator. He created more than four hundred works during his career, two hundred of which are now displayed in the Albin Polasek Museum and Sculpture Gardens in Winter Park, Florida.

Winter Garden nad Jeziorem Osceola – otoczenie muzeum i ogrodu

Career

Born as Albín Polášek in Frenštát, Moravia (now Czech Republic), Polasek apprenticed as a wood carver in Vienna. At the age of 22 he emigrated to the United States and began formal art training at age 25 under Charles Grafly at the Pennsylvania Academy of the Fine Arts in Philadelphia. As a student, he first produced Man Carving His Own Destiny (1907) and Eternal Moment (1909). In 1909, Polasek became an American citizen and in 1910, won the Prix de Rome competition. At age 37, after periods of residence in Rome and New York City, he was invited to head the sculpture department at the Art Institute of Chicago, where he remained for nearly thirty years. Polasek was elected an Associate Member of the National Academy of Design in 1927, and full member in 1933.

In 1950, Polasek retired at age 71 to Winter Park, Florida. Within months he suffered a stroke that left his left side paralyzed; he subsequently completed eighteen major works with his right hand only. Towards the end of 1950, he married former student Ruth Sherwood who died 18 months later. In 1961, Polasek married Emily Muska Kubat. Upon his death in 1965, Polasek was buried beside his first wife in Winter Park’s Palms Cemetery, where his 12th Station of the Cross (1939) is his monument. Emily M. K. Polasek died in 1988.

Siewca (Winter Park)

Selected Works

Polasek’s better-known works include the Theodore Thomas Memorial (1924), the Masaryk Memorial (1941) in Chicago, the Wilson Memorial (1926), Radigast (1929) and Sts. Cyril and Methodius (1929) in the Czech Republic. His Mother Crying Over the World (1942) was a response to World War II, and his Victory of Moral Law (1956) to the Hungarian Revolution.

Cemetery monuments

Like many other sculptors of his era, Polasek created several cemetery memorials. Notable among those are The Pilgrim and The Mother (1927), both located in the Bohemian National Cemetery in Chicago, and the Pilgrim at the Eternal Gates in Lake View Cemetery in Cleveland. Pictures of all three are featured in both biographies listed in the sources section.

[Photography courtesy Albin Polasek Museum and Sculpture Gardens.]

Albin Polazek — The Man Who Carved His Own Destiny

In a residential subdivision a half-mile east of downtown Winter Park, a three-acre plot of land overlooks Lake Osceola. Here are the secluded grounds of the Albin Polasek Museum and Sculpture Gardens. Considered one of America’s top sculptors during his lifetime, the internationally acclaimed Albin Polasek (1879-1965) retired to Winter Park in 1950. Polasek (Poh-LAH-shek) worked in a variety of mediums – stone, bronze, plaster, wood, and painting. Today the Albin Polasek Museum and Sculpture Gardens displays works that span the entire career of the Czech-born artist, including childhood wood carvings from the 1890s through his final pieces of 1965. Of the 400 works attributed to Polasek, 200 are on the museum property.

Pasikonik w Ogrodzie Muzeum Albina Polaszka

Born in 1879 in Frenstat, Moravia, now part of the Czech Republic, Polasek’s talents were revealed at a young age. Throughout his life, Polasek expressed pride in his heritage and homeland. But in 1901, following in the footsteps of two brothers who were priests in Minnesota, Polasek immigrated to the U.S. to make his trade as a wood carver.

Matka płacząca nad Światem

In 1906 he studied at the Pennsylvania Academy of the Fine Arts under the instruction of Charles Grafly and won the Cresson Traveling Scholarship in 1907, 1908, and 1909. In 1910, Polasek’s sculpture Faith, Hope and Charity won the Prix de Rome, a three-year scholarship to study at the American Academy in Rome. In his final year in Rome, Polasek produced The Sower, which received an honorable mention at the 1913 Paris Salon. In 1916 Polasek went to Chicago, and at the age of 31, became head of the Department of Sculpture at the Art Institute – a position he held until retirement in 1943. For many years, Polasek was known as the „Chicago” artist because he created monumental sculptures associated with buildings and green spaces in the city that have become visual landmarks.

Ogród w Winter Park

Retiring to Winter Park in 1950, Polasek completed 18 major works during his retirement, despite suffering a paralyzing stroke shortly after his arrival. Polasek opened his three-acre estate to the public in 1961 in order to share his life works with his adopted community. He continued to produce artwork there until he died at age 86 in 1965.

Borana – detale

In 1961, Polasek established a private foundation committed to keeping his sculpture available for public display and requested that his studio, home and galleries be open to the public to encourage the study, appreciation, and furtherance of representational art.

Mythological

Svan­tovit

1933, Bronze

The Slavonic god Svan­tovit evokes holi­ness and wis­dom.  His four heads fac­ing north, south, east and west con­tain all of the knowl­edge that he has amassed to rule the four cor­ners of the earth.

Svan­tovit sits astride his horse, car­ry­ing a sword for jus­tice and a horn through which he utters prophesies.

Cycle of the Tree/Zivena

1945, Mixed Media

The Slavonic god­dess of life, Zivena was carved by Polasek at the age of 66, from a piece of apple wood taken from his home town in Moravia. The god­dess grows from the trunk of an apple tree; birds seek shel­ter in her boughs and fruit is plen­ti­ful. Zivena’s crown is life’s most rec­og­niz­able sym­bol, the sun. The crown is trans­formed in the rear, now depict­ing the moon and stars, while her hair resem­bles flow­ing water.

Pan

1920, Bronze

Polasek’s favorite mytho­log­i­cal char­ac­ter was the Greek god Pan, son of Her­mes and a nymph. Half goat and half man, Pan lived in the for­est play­ing a syrinx (pan­pipe) and mak­ing mis­chief. Polasek cre­ated 26 small faces of Pan, which are hid­den through­out the Museum prop­erty in pedestals, foun­tains and doorways.

Allegorical

Aspi­ra­tion

1914, Bronze

Aspi­ra­tion was cre­ated in response to a dis­cus­sion Polasek had with another sculp­tor who believed that a com­po­si­tion should be made to present one side to the viewer, the other views being unim­por­tant.  Polasek felt that even though there is a dis­tinct “face” to most sculp­tures, all sides should and can be equally inter­est­ing to the viewer. A seated female holds musi­cal pipes in her right hand, while her raised left arm cir­cles a cherub head. As she kisses the cherub she drinks in a breath of musi­cal inspi­ra­tion. In 1915, Aspi­ra­tion won the Widener Gold Medal at the Penn­syl­va­nia Acad­emy of the Fine Arts’ annual exhibition.

For­est Idyl

Borana

1924, Bronze

After this lyri­cal sculp­ture was exhib­ited at the Art Insti­tute, art critic Eleanor Jew­ett of the Chicago Tri­bune wrote:  “This beau­ti­ful bronze group is one of the most per­fect and exquis­ite con­cep­tions in the exhi­bi­tion, in either oil or sculp­ture. The won­der­ful mod­el­ing of the deer and the fawn mark it for a mas­ter­piece. The ten­der union of the dryad and her wild for­est com­pan­ion is a beau­ti­ful achieve­ment. …”

Bogini Muzyki (Gędźby)

Theodore Thomas Memorial/ The Spirit of Music

1924, Bronze

The epit­ome of Polasek’s alle­gor­i­cal works, this orig­i­nal memo­r­ial on Michi­gan Avenue in Chicago, IL, was erected in honor of Theodore Thomas, founder of the Chicago Sym­phony Orches­tra. It is fully rep­re­sen­ta­tive of the majesty and sweep of a sym­phony.
A chal­leng­ing com­mis­sion, Polasek cre­ated sev­eral mod­els of the work. Of his final ver­sion Polasek stated, “… (the sculp­ture is) dig­ni­fied, yet sim­ple, assertive, but not too bold; a fem­i­nine fig­ure, yes, yet not too feminine.”

Bogini Muzyki – projekt

Triglav

 

Triglav

Perun

♦

Pilgrim Mother by Albin Polasek

This unusual bronze sculpture by Albin Polasek (1879 – 1965) is located in Chicago’s Bohemian National Cemetery. According to Debbie Komanski, Executive Director of the Albin Polasek Museum, who kindly provided the information in the comments section, the piece „was commissioned in 1928 by the Stejskal-Fuchal family to create a memorial of the mother of the family who had recently passed away.

Matka Pielgrzymów – Nadchodząca Śmierć

The sculpture is formally named ‘Pilgrim Mother’ and she is depicted as a older woman whose face shows her aged benevolence and gentle wisdom.”

Matka Pielgrzymów

The statue is popularly known as „Walking Death” or „The Grim Reaper,” probably because people are more than ready to see something macabre in a graveyard. A closer study of the sculpture (even without the help of Ms. Komanski’s expertise)  should call that interpretation into question.

Although her face disappears into the shadows of her hood at a distance, it is serene, benign, motherly, even Madonna-like, at close quarters. The first two photos are by Matt Hucke, proprietor of the Graveyards of Chicago website, and the third is from Brainsnack, photographer not identified. Via Rob at FIU

The Albin Polasek Museum and Sculpture Garden

Author: David

Winter Park, Florida’s Albin Polasek Museum and Sculpture Garden is one of the most elegant and respected venues for the art in the American southeast. It is home to impressive collections of all kinds and beautiful, peaceful grounds. The museum is on the National Register of Historic Places.

Z ogrodu widok na Leśną Idyllę – Grupę Borany

Albin Polasek (1879-1965) is widely considered one of the most important American sculptors most of the 20th century. Celebrated in his own lifetime, Polasek strove to show the beauty of “movement,” the flow of one mass into another. Polasek’s ability to capture the spirit of his subject was a major influence on a generation of sculptors like Richmond Barthe and Ruth Sherwood.

Pielgrzym stukający do bramy

Upon his death in 1965, Polasek was buried alongside first wife Ruth Sherwood in Winter Park’s Palms Cemetery, where the 12th Station of the Cross (1939) is his monument. Albin Polasek was granted posthumously the honor of Great Floridian and inducted into the Florida Artists Hall of Fame in 2004.

Ogród – prawdziwe królestwo wspaniałej, kipiącej przyrody, którą tak kochał

Born in 1879 in what is now the Czech Republic, Polasek apprenticed as a wood carver in Vienna before emigrating to the United States at the age of 22 and eventually became an American citizen. Polasek began his formal art training at the Pennsylvania Academy of the Fine Arts in Philadelphia. He produced Man Carving His Own Destiny (1907) and Eternal Moment (1909), two of his earliest well-known sculptures.

In 1961, the Albin Polasek Foundation was founded by Polasek and his wife. Polasek had a deep appreciation for an uncomplicated aesthetic, and as a result the gardens are quiet and subdued, utilizing gardening art in classic form.

Siewca – raz jeszcze – Stylistyka mitologii greckiej, ale idea świeża słowiańska. Dla mnie to Rgieł.

– The Foundation has added to the culture of Winter Park and Central Florida by donating sculptures like Forest Idyl and Emily Fountain to the City of Winter Park, Florida and loaning Man Carving His Own Destiny to the Winter Park Public Library long term. The Museum also provides art scholarships to the University of Central Florida, Rollins College and Crealde School of Art.

Rzeźba – Laskowce w ogrodzie

Przy pracy nad „Człowiekiem wykuwającym się ze skały”

Franciszek Palacki

František Palacký (14 czerwca 1798 Hodslavice, Czechy – 26 maja 1876) – czeski historyk, polityk, współtwórca i główny propagator austroslawizmu. Jeden z przedstawicieli czeskiego odrodzenia narodowego. Był jednym z organizatorów Zjazdu Słowiańskiego.

Autor wielotomowego dzieła „Dzieje narodu czeskiego w Czechach i na Morawach”, którego tom I wyszedł po niemiecku (1836), a dopiero piąty pisany był oryginalnie w czeskim języku (1867).

W Pradze znajduje się Most nazwany imieniem Palackiego. Imię Palackiego nosi Uniwersytet w Ołomuńcu. Jego portret znajduje się na banknocie 1000-koronowym.

František Palacký (14. června 1798 Hodslavice – 26. května 1876 Praha) byl český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, má přezdívku otec národa.

Biografie

Drewniany kościół w Hodslavicach

Raná léta

Pocházel z protestantské rodiny s dlouhou tradicí, jeho otec byl učitelem na místní škole. Nejprve se vzdělával u svého otce, poté (1807–1809) studoval v Kunvaldu (dnešní Kunín) u Nového Jičína. V letech 1809–1812 studoval latinskou školu v Trenčíně a následně i evangelické lyceum (do r. 1818) v Prešpurku (dnes Bratislava), kde se seznámil s P.J. Šafaříkem. Přestože si Palackého otec přál, aby se také z jeho syna stal evangelický učitel a kněz, nepokračoval dál ve svých studiích, ale působil v letech 1819–1823 jako vychovatel v uherských šlechtických rodinách, rok 1820 strávil se svými svěřenci (Csúzové) ve Vídni. Toto působení ve vyšších kruzích mu jednak umožnilo přístup do světa vyšší kultury, ale také měl dost příležitosti pokračovat ve svém sebevzdělávání, v této době ještě především ve filozofii a estetice (ovlivněn byl především I.Kantem, F. Schillerem a J.G. Herderem), získal také velký přehled o politice a politickém dění nejen v habsburských zemích a intenzívně studoval i cizí jazyky (během svého života ovládl latinu, řečtinu, němčinu, češtinu, maďarštinu, portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu, ruštinu a staroslověnštinu). Z tohoto období pocházejí časopisecké studie o estetice (Přehled dějin krasovědy nebo O krasovědě) a společně s Šafaříkem napsaní Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (1818). V mládí měl Palacký velké literární ambice, napsal několik nepříliš hodnotných básní (v češtině a němčině, časoměrným veršem), většinou k různým příležitostem, přátelům, nebo s filosofickou tématikou. Měl ale velké plány, začal psát tragédii o Kateřině Veliké, později o Janu Husovi, a rozsáhlý historický epos o Napoleonovi, ani jedno z těchto děl nedokončil. Pořídil velmi kvalitní český překlad Ossiana, podvržené básnické prosy z keltských dějin Anglie.

Pomnik w Pradze

Někdy v roce 1819 se s konečnou platností rozhodl nadále se věnovat především studiu českých dějin. Za tímto účelem kontaktoval Josefa Jungmanna, kterého žádal o poskytnutí základních historiografických informací a zasvěcení do techniky historikovy práce. V březnu 1823 napsal dopis podobného znění i Josefu Dobrovskému a nedlouho poté (11. dubna 1823) dorazil do Prahy osobně.

Pomnik w Pradze – detale

Začínající historik

Zde ho zaměstnal Josef Dobrovský a později František Šternberk na vytváření šlechtických rodokmenů. Šternberkové ho posléze zaměstnali jako rodinného archiváře. Spolupráce s Dobrovským měla do budoucnosti na Palackého značný vliv, naučil se od něj historiografickou kritickou metodu a získal i zkušenosti s filologicko-kritickou metodou. Určité napětí ve vztahu pak znamenal odlišný názor na pravost Rukopisu zelenohorského, kde se Palacký s Dobrovského kritikou neztotožnil.

V této době se již stal v Praze mezi vzdělanými a vlasteneckými kruhy známou osobností, o jejíž výrazném talentu a intelektuálních kvalitách se nepochybovalo.

V roce 1827 se oženil s dcerou velkostatkáře a advokáta Jana Měchury, Terezií Měchurovou. V tomto roce začal vydávat na nabídku hraběte Kašpara Šternberka muzejní časopisy (německý měsíčník Monatsschrift des böhmen Museums a český čtvrtletník Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách). Je zajímavé, že mezi českými vlastenci bylo zpočátku značné množství sporů (především s F. L. Čelakovským), kterým se nelíbila forma a pravopis těchto časopisů. V těchto sporech se plně projevovala roztříštěnost českého vlasteneckého hnutí. Pro malý zájem o německý časopis byl roku změněn na čtvrtletník 1831 a o rok později (1832) zrušen úplně. Roku 1838 začal českou verzi redigovat Pavel Josef Šafařík. Vedle redaktorské činnosti se na chodu muzea podílel i jako člen muzejního výboru (od 1830) a od 1834 jako jednatel tohoto výboru.

Inny monument ku czci Franciszka Palackiego w Pradze

Stavovským historiografem

V roce 1827 s ním začaly vyjednávat české stavy, které jej chtěly po smrti Františka Pubičky jmenovat do pozice oficiálního stavovského historiografa. Pro určité komplikace byl opravdu jmenován až 1838, plat ovšem dostával již mnohem dříve s tím, že měl dokončit Pubičkovy Chronologische Geschichte Böhmens. Protože však toto dílo bylo v 30. letech metodicky i koncepčně zastaralé, začal Palacký usilovat o možnost sepsat české dějiny úplně nově, na základě pramenných fondů i diplomatického charakteru a s ohledem i na sociální, hospodářský, náboženský a kulturní vývoj státu. Stavy po usilovném přesvědčování svolily v březnu 1831. Výsledkem takto nově pojatých českých dějin se staly Geschichte von Böhmen (1836-1867).

V roce 1829 vytvořil projekt české encyklopedie, který po slibném začátku ztroskotal a z kteréhožto pokusu vznikla roku 1831 Matice česká, jejímž úkolem bylo financovat české knihy, které by nemohly jako nelukrativní vyjít u soukromých vydavatelů. Českou encyklopedii vydal až jeho zeť František Ladislav Rieger pod názvem Riegrův slovník naučný. V letech 1839–1844 byl sekretářem České královské společnosti nauk (do 1851)

V roce 1840 vyšel první díl Archivu českého, edice česky psaných historických pramenů, která obsahovala i podklady pro další díly Geschichte von Böhmen. Na tvorbě této edice se podíleli také V.V. Tomek a K.J. Erben, kteří pro Palackého prozkoumávali archívy a opisovali listiny. S Tomkem začal posléze Palacký počítat jako se svým zástupcem ve funkci stavovského historiografa.

V době, kdy připravoval k vydání třetí díl svých Geschichte von Böhmen (který měl obsahovat vývoj státu v době předhusitské a husitské), již během publikování dílčích prací a dále při schvalování konečné verze se dostal do konfliktu s rakouskou cenzurou, neboť ta jej obvinila, že podání počátků husitství je namířeno proti katolické církvi (a to i přesto, že se Palacký, byť protestant úzkostlivě snažil své náboženské cítění do vědecké práce nevměšovat).

Od roku 1844 pracoval na českém překladu tohoto díla, nicméně nejednalo se o čistý překlad, do značné míry v české verzi prohloubil historiografickou reflexi českých dějin a kladl větší důraz na české obyvatelstvo jako nositele českých dějin. Roku 1848 vyšel první díl jeho vrcholného díla Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě.

Rok 1848

Do politiky vstoupil na straně českých liberálů v roce 1848, kdy byl zvolen do Svatováclavského výboru. V tomto roce byl předsedou slovanského sjezdu v Praze a v otevřeném dopise odmítl účast na německém sněmu ve Frankfurtu.

František Palacký (litografie, 1855)

V roce 1848 byl volen do říšského sněmu, v tomto roce dvakrát odmítl ministerstvo školství (z obavy, aby neurazil Němce). Účastnil se Kroměřížského sněmu, kde představil svůj návrh ústavy, který nebyl přijat. Palacký byl přesvědčen o správnosti existence Rakouska, které si představoval jinak (konstitučně) uspořádané, což považoval za dostatečnou záruku pro vývoj slovanských národů v rámci monarchie a vyřešení národnostní otázky (konstituční austroslavismus).

Po roce 1848

Roku 1850 se stal předsedou Sboru pro zřízení Národního divadla. V tomto roce začal být policejně sledován, proto se od něj odklonila spousta přátel a Palacký se stáhl do soukromí. Řadu let v tomto období strávil prací na zámečku Lobkovice (dnes součást Neratovic), který patřil jeho tchánovi J.Měchurovi.

Politicky se začal angažovat teprve roku 1860, kdy podepsal Riegerovo memorandum císaři – stížnost na bezpráví páchaném na českém národě (zejména v oblasti jazykové) s žádostí o povolení založit české politické noviny. Výsledkem bylo založení (1861) Času a Národních listů. V r. 1861 byl zvolen do českého sněmu. Roku 1863 vstoupili čeští poslanci (staročeši) do tzv. pasivní opozice, což byl krok, který F. Palacký schvaloval. Postavil se proti polskému povstání (1863), čímž se vzdálil nově nastupující generaci českých politiků (mladočechů).

V roce 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla.

Na vlastní přání byl po své smrti v květnu 1879 pohřben v Lobkovicích, kde má dodnes na již nepoužívaném malém hřbitově svůj hrob. Jeho syn později lobkovické panství prodal zpět potomkům rodu Lobkoviců.

Palackého filosofie dějin

Rozsáhlé Palackého historické dílo se stalo milníkem české historiografie. Celé nadcházející generace historiků se vlastně ve svém díle vůči němu a jeho pojetí musely nějakým způsobem vymezit. Jeho tvorba nebyla jen shlukem historických faktů, chronologicky seřazených. Podle Palackého historie představovala organický celek skutečností protknutý hlavní linií (ideou). Proto také jako jeden z prvních českých historiků detailně studoval nejen politické dějiny, ale i dějiny státoprávní (vliv polského historika W. A. Maciejowskeho), sociální, umění, vědy či dějiny každodennosti. Palacký pod vlivem Hegelovy dialektiky považoval za hlavní linií českých dějin neustálý zápas Slovanů a Němců. Těmto dvěma principům také přiřadil určité charakteristiky. Pro ten německý byla typická podnikavost, řemeslná dovednost, politická organizovanost, ale také výbojnost a náboženská agilnost. Naopak pro Slovany měla být typická rovnost, mírumilovnost, ale i sklon k anarchii. Na světové úrovni to pak byla polarita dvou sil, které se neustále ovlivňovaly a střetávaly (tyto síly mohou být vyjádřeny různě: svoboda – autorita, demokracie – feudalismus, věda – víra). Tento boj dvou sil ať již na národní či světové úrovni Palacký nepovažuje za neúrodný. Naopak neustálá konfrontace rozšiřuje obzor, je semeništěm nových myšlenek či může vést ke smiřování protikladů. Palackého výklad si takto ve své podstatě vznášel nárok i na pedagogické a poučné poslání. Myšlenka české státnosti, často v boji s německým elementem, byla závazkem, který se nesl napříč generacemi. Vrcholem českých dějin je pro něj beze sporu husitství, které tvoří páteř jeho hlavního díla. Především klade do popředí myšlenkový a sociální obsah husitství a to i radikálního křídla představovaného Žižkou, Želivským a tábority. Staví se tak do určitého kontrastu proti starší osvícenecké historiografii (Jungmann nebo Dobrovský), která se vůči husitství většinou vyhrazovala.

Dílo

Poezie

• Na horu Radhošť – báseň
• Má modlitba dne 26. července 1818 – hymnus
• Ideál říše – óda

Vědecká literatura

• Staročeský všeobecný kalendář
• Život Jana Amose Komenského
• Zběrky ze starožitnosti českoslovanské
• Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie – vydáno anonymně (1818), dílo sepsal spolu s P. J. Šafaříkem a J. Benediktim (Blahoslav). Tímto dílem začíná roztržka mezi tzv. Jungmanovci a příznivci J. Dobrovského.
• Krásověda čili o kráse a umění knihy patery – dílo zabývající se estetikou, původně chtěl napsat pět knih, napsal pouze dva a část třetího.
• Okus české terminologie filosofické – snaha o vytvoření české filosofické terminologie, tato jím navržená terminologie se z větší části ujala.

Historická

• Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527
• Geschichte von Böhmen

1. díl (do 1198)
2. díl (1198 – 1306)
3. díl (1306 – 1378)

• • online verze v projektu Google
• Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – vycházelo jak česky, tak německy. Toto dílo je veliké rozsahem, Palacký se snažil vytvořit obraz českých dějin, lze říci, že některé pasáže (především husitství) jsou velmi idealizované.

1. díl (do r. 1125)
2. díl (1125–1403)
3. díl (1403–1439)
4. díl (1439–1471)
5. díl (1471–1526)

• Pomůcky ku poznání řádů zemských království Českého v druhé polovině XIII. století – pokus o shrnutí života v polovině 13. století.
• Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního
• Přehled současných nejvyšších důstojníků a ouředníků zemských i dvorských v královstvím Českém, od nejstarších časův až do nynějška – vyšlo i německy.
• Popis království Českého – soupis všech obcí v Čechách se základními údaji (vydáno 1848, data z let 1843-6).
• Stručné dějiny Prahy (Skizze einer Geschichte von Prag)

Politická díla

• Idea státu Rakouského – (1865) popis jeho představ o federálním uspořádání Rakouska, přeje si jeho zachování.

Dále se zachovala část jeho korespondence s významnými osobnostmi této doby a značné množství novinových článků.